Nestavěj své lásce vězení, milovat znamená křídla si dát. Pok

Jaká je tahle noc krásná. Podíval jsem se směrem ke stříbrnému moři, na které svítil krásný úplněk.

Byla už pozdní noc, já seděl na střeše a díval se na tu nádheru. Každou chvíli jsem se podíval, jak na posteli spí moje Querida.

Jak je krásná, ale proč se ke mně taj chová? Vždyť já ji miluju, i když jsem jí to ještě nikdy neřekl.

Nombre de Dios, Hectore, probuď se! Ty ji přece nemůžeš milovat, jsi hlupák. Nesmíš, de Silvo, nesmíš!

Teď se otočila a probudila se. Šmankote. Uklidni se, nic se neděje, ona za tebou nepříjde.

,,Ahoj Jesse, co tu děláš?" zeptala se Susannah. ,,No...," na měsíc a moře, ale hlavně na tebe, Querida. Víš, pohled na tebe je jako kdybych ... prober se a řekni něco! ,,Na měsíc a na moře. Krása, podívej." ,,Nádhera!" pronesla tím svým hlasem.

Sedla si vedle mě a dlouze se mi podívala do očí. Vydrž to, vydrž to, dívej se jí do očí, dokud neuhne první.

,,Na co myslíš?" pronesla do ticha. Můj pohled sklouzl na její hruď. Myslím, že si toho všimla, a tam si přitáhla župan blíž k tělu.

,,Já ani nevím, tak různě..." Přece jí neřeknu, že nemyslím na nic jiného než na ni. To ne.

Pohladil jsem ji po vlasech, ona si mi lehla do klína a začala plakat. Ještě štěstí, že nejsem živý...

,,Copak je, Susannah, co se stalo? Proč pláčeš?" Ten pláč mi duši trhal na cucky, ale neodpověděla.

,,Susannah, mě to můžeš říct, já jsem tvůj přítel, svěř se mi. Pomůžu ti." Přítel? Opravdu jsem řek Přítel?

,,Dneska je to 11 let, co mi zemřel táta. Já si to nechtěla připustit, ale zdál se mi sen, jak mě volá, ať mu pomůžu. Umíral, viděla jsem ho umírat ve svém snu." vzlykala a mluvila ke mně nešťastným hlasem.

,,Susannah, ty za to nemůžeš, že zemřel. Ty si nemáš, co vyčítat." vzal jsem jí do své náruče a začal ji hladit po jejich vlasech a začal zpívat písničku:

,,Ó Susannah, zdali mě ráda máš ..." Při těchle slovech jsem si vzpoměl na naše první setkání, ale taky jsem si uvědomil, že moje sladká Querida mi usíná v náruči a než usla, řekla tato slova:

,,Mám tě ráda Jesse. Miluju tě." Ach, jak jsem šťasten. Po té, co usla, jsem jí odnesl na její postel a ještě hodnou chvíli se na ni díval.

Byl jsem šťastný, celý zbytek večera jsem někde lítal a vzomínal na to, jak jsem jí držel a jak zašeptala ta slova.

Ani jsem tomu nevěřil, má mě ráda. ,,Má mě ráda!" vykřikl jsem a z misie Junipera Serry vyletěli dvě bílé holubice.

Stál jsem u svého hrobu a řekl jsem: ,,Vidíš, de Silvo, má tě ráda, tak jí řekni, že i ty ji." Pomalu jsem byl i šťastný, že mě Diego zabil.

Ještě před východem Slunce jsem natrhal kytici z těch nejkrásnějších květin, co jsem našel. Potichu  jsem se vkradl do Susannina pokoje a květiny nasypal kolem postele a jednu položil na ni. Na její dlaně.

Susannah

Ani nevím, proč jsem mu to řekla. Jedno ale vím; jsem ráda, že jsem to řekla.

Ráno jsem se probudila a okolo mé postele ležely květiny a v dlaních jsem držela bílou lilii. Věděla jsem od koho.

Byl to Jesse. Kdo jiný. Taky mě miluje.

Když jsem nasedla do landoveru, měla jsem skvělou náladu. Nikdo mě nechápal. Normálně jsem byla nenápadná, ale teď jsem úplně zářila.

Ráno, když jsem byla u skříňky, přiskočila za mnou Cee Cee.

Když jsem skříňku otevřela, byla tam další lilie.

Cee Cee hned začala vyzvídat, od koho ji mám a tak.

Sestra Ernestina mojí náladu nechápala. Celý den jsem byla bez problémů.

Měla jsem úžasný den. Myslela jsem si, že mi ho nic nemůže zkazit.

Ale to jsem se mýlila.

Když nám skončila hodina, přiskočil za mnou Paul.

,,Ta lilie byla od něj?" zeptal se.

,,Ano, byla od něj, pročkpak, snad nezávidíš, žes na to nepřišel hned, ale, Paule, od tebe bych ty květiny nevzala nikdy. Byl by to jen další pokus si mě získat, ale řeknu ti to znovu: s tebou jsem skončila." Byla jsem na svá slova hrdá.

,,Myslíš?" zeptal se Paul a já viděla, jak se šklebí.

Tohle není jen tak. Má něco za lubem.

,,Suze, dělej, pohni nebo už nechytnem volný flek." volal na mě Adam.

Já, Cee Cee a Adam jsme jeli užívat si jarní prázdniny. A začali jsme na pláži.

Slence na pláži jsem si užívala. Teď jsme šli s Cee Cee pro pití, když jsem uviděla na mém lehátku ležet rudou růži a u ní vzkaz.

,,V 18:30 tady na pláži.

                                     J."

,,Och, jak romantické. Kdo je ten J.? Že by tajný ctitel, co? Suze, že by sis konečně našla kluka?" popíchla mě Cee Cee.

,,Nevím, uvidíme." řekla jsem, ale uvnitř jsem to věděla a jásala. I když mi bylo divný, že Jesse umí psát. Teda, ne, že by byl negramotnej, to ne. Ale prostě jsem myslela, že duchové neumějí nic napsat. Ale teď asi jo.

U večeře jsem byla tichá, ale každý na mě poznal, že jsem jiná. ,,Plánuješ něco na večer, Suze?" prohodil můj nevlastní tatík Andy. ,,Ále, o půl sedmý se půjdu projít s Cee Cee na pláž."¨

,,Kecá! Má rande, slyšel jsem, jak to ta její albínská kámoška říká Adamovi." ucedil s plnou pusou Mimoň.

,,Ale Suzei, za to se nemůsíš stydět, vidíš, mě to můžeš říct, já budu ráda, když si někdy vyrazíš." řekla natěšeně má matka. ,,A kdo je ten mládenec?" chtěl vědět Andy. ,,No, myslím, že se půjdu připravit." řekla jsem, abych se mohla vyhnout těmhle otázkám.

Vyběhla jsem schody po dvou a vrazila do pokoje. Na židli seděl Jesse a díval se na moře. Moc jsem so ho nevšímala. Začal jsem se přehrabovat ve skříni. ,,Ty někam jdeš, Querida?" zaptal se. Dělá hloupého, však já to vím.

,,Ále, jdu s holkama jdu s holkama ven na pláž." ,,Na pláž? Teď? Vy jste ale divné." řekl, jako by se nechumelilo.

Vybrala jsem si khaki kalhoty a bílý top. Vzala jsem si žabky a utíkala pryč. ,,Ahoj Jesse, uvidíme se později." a vyběhla jsem z pokoje.

Jesse

Tady něco nehraje. Proč jde teď ven? A proč na ěm mrkla?

Musím to zjistit. Něco se jí stane. Možná. Budu ji sledovat.

Šla až na pláž a teď se zastavila a zohla se pro něco. Růže? Neříkala, že jde s holkama ven? To se mi nezdá.

Udělala si 10 kroků a sehnula se k další květině. U téhle byla ale svíčka. Z dály jsem zaslechl: ,,Ach, Jesse, jak já tě miluju." Fajn, to mě moc potěšilo, ale proč to říká teď?

Udělala asi 250 metrů, když si sedla a dívala se na moře.

Lehla si a zavřela oči. V ten moment ze stínu palem vykročila postava.

PAUL? Nombre de Dios, co ten tady?

Přistoupil až k ní. Otevřela oči a ...

,,TY? Co ty tady děláš?" vykřikla.

,,Jen klid, Susannah, máme tady schůzku." zaskám se a podal jí 3. růži.

,,MY DVA? Ne, já tu čekám ..."

,,Na Jesseho? Toho tady neuvidíš." řekl mé jméno pohrdavě.

,,Jak to víš?" Už začala ječet a byla hodně naštvaná.

,,Jak to vím? V 18:30 tady na pláži. J." řekl.

,,Ne. Tos byl ty?" Otočila se a chtěla odejít.

Chytil ji za paži. ,,Susannah, počkej." a políbil ji.

Držel ji pevně a ona se nemohla od něho odtrhnout.

Pořád ji líbal. To jsem nesměl dopustit.

Zjevil jsem se u něj a odhodil ho do písku.

,,Tohle, tohle už nikdy nezkoušej nebo se neznám." řekl jsem. Byl jsem rozzuřený.

Susannah stála za mnou, ale dlouho ne.

,,Jesse? Co ty ... to je jedno, jdeme." Její hlas byl jako hrom.

Nebyl jsem schopen neposlechnout.

Chytla mě za ruku a táhla pryč.

,,To ti nedaruju, de Silvo!" zavolal na mě Slater.

Chtěl jsem mu odpovědět, ale Susannah se na mě podívala a já raději mlčel.

Ten večer jsem se bál promluvit. Už tak to mezi námi vřelo. Nakonec promluvila ona: ,,Jesse, promiň, já myslela ..." začala plakat.

Přitiskl jsem ji ke své hrudi. ,,To je dobré, neomlouvej se." Víc jsem toho neřekl.

Zvedla ke mně své uplakané oči. Já se do nich podíval a poprvé jsem ji políbil. Byl jsem šťasten.

Susannah

Konečně. Je to, jako by mě pohladil vánek. Rozpouštěla jsem se v jeho náruči jako smetanová zmrzlina.

MILUJI HO